RECENZE: Soudruh je úchyl! Série Škoda lásky se zase lehce zvedla

Poprvé přišla radost, podruhé propad, včerejší třetí premiéra cyklu ČT Škoda lásky se zase lehce zhoupla směrem nahoru. Důvod? Stále stejně prosté, milý Watsone: stačí zkrátka lepší text i lepší filmař.

Z cyklu Škoda lásky - Zamilovaná | foto: ČT

Režisér Jan Pachl se začíná podobat Jaromíru Jágrovi z nejslavnější éry. Kdykoli hra zaskřípe, rychle ho nasadí, aby pozvedl morálku, přinesl nápady a skóroval.

Pachl, jehož proslavil zralý debut Cirkus Bukowsky, obstaral již úvod premiérových dílů série Škoda lásky, natáčené podle předloh našich spisovatelů. Tehdy sáhl po Eduardovi Petiškovi a také v nové dvojici příběhů projevil vybraný literární vkus. Zvolil texty Jana Zábrany a Bohumila Hrabala, navíc opět propojené příbuzným dobovým ukotvením, umožňujícím celistvé stylové pojetí. A styl Pachl umí.

Nedokončená povídka Jana Zábrany, jejíž hrdina – zjevně autor sám – dohodí kamarádovi prahnoucímu marně po lásce svou bývalou přítelkyni, do režisérova rukopisu přesně zapadá. Žádná televizní historka s ilustrativními obrázky, nýbrž pocitové filmové vyprávění. Plus retro, ze kterého dýchá politikum bez hesel: bezbarvé tváře, bezbarvé předjaří, bezbarvé vyhlídky u soustruhu – Zábrana kvůli politickému pronásledování rodičů skončil v továrně.

Ovšem dějinné souvislosti se naznačí jen v bizarní nadsázce, kdy Lukáš Příkazký coby milostný štvanec vidí škvírou do ženské šatny dělnice v nevábném prádle s budovatelským plakátem Česká ženo, voláme tě! Nic méně vzrušujícího snad neexistuje, přesto ho pranýřují na schůzi: „Soudruh se chová jako úchyl, vyloučili bychom ho, jenže není členem.“

Škoda lásky - Srdce ženy

70 %

Režie Jan Pachl, hrají Jan Dolanský, Lukáš Příkazký

Nicméně i tady se chce žít, pít, milovat a šeptat dívkám verše, doba tvoří jen kulisu až pucholtovsky dojemných námluv. Jejich hybatel – Jan Dolanský hraje Zábranu jako svébytného prokletého básníka – je nositelem hořkého smutku, že „už nikdy nic nebude“ a že „je nejvyšší čas přestat psát“. Mimochodem právě nevtíravě účinný způsob, jak režie zapojuje do děje části básní – třeba pod stažený zvuk v tančírně, rehabilituje poezii na obrazovce.

Druhý snímek, který odráží vnímání světa očima Bohumila Hrabala, je spřízněn se Srdcem ženy nejen časovou blízkostí, ale také prvky filmu noir, hudbou v nočním podniku a nenápadně šířenou tísní poválečné reality. Příběh zasazený do psychiatrické léčebny, sloužící i jako azyl před dosahem vnějšího světa, má vděčné prvky romantické detektivky, neboť k dopadení kasaře využívá ženské žárlivosti.

Starosvětský kriminalista v podání Václava Postráneckého, zapíjející v klobouku u baru své hoře z rozumu, vytvořil mix pánů Marlowa, Maigreta a Vacátka, výjevy šílenství se pohybovaly až na hraně klasických hororů a Pavel Řezníček vždycky potěší coby uhrančivý desperád.

Škoda lásky - Zamilovaná

65 %

Režie Jan Pachl, hrají Václav Postránecký, Pavel Řezníček

Jenže ze Zamilované už teskné melancholie přízračného šerosvitu čišelo až příliš, jako by místy čistě z povinnosti překrývala slabší dialogovou linku. Pořád ještě je výsledkem osobitý útvar, ale kdyby Pachl narazil na prázdnější text, noirovou bravurou hraničící s manýrou by jej nezachránil.